kuchyňský nůž na celý život _ zeleninový
Kuchyňský nůž z japonské bílé uhlíkové oceli v sendviči z nerezu
Takovým nožem říznete — a poznáte, že většina evropských nožů je jen nabroušený kus plechu.
Je výjimečný. A vyžaduje péči jako novorozeně.
Jak se k němu chovat:
Utírejte ho jako mimino.
Vlhko mu škodí, kyselé ho ztmavuje a pak věčně fňuká.
Natírejte ho olejíčkem, miluje to. Čím mastnější, tím spokojenější.
Ostřete ho s citem — jako když koupete dítě. Stačí jednou za měsíc.
A co ho vždycky potěší? Ostření. Klidně v protahovacím brousku, ale hlavně ať se to dějě.
Důležité:
Je to křehká duše. Za hrubé zacházení vás pokouše ostrými zuby.
Neřežte tvrdé předměty.
Není to evropský kus pérového plechu, co přežije tyranii a myčku.
Prosím vás o to.
Parametry:
-
Tvar: zeleninový
-
Délka ostří: 165 mm
-
Střenka: nýtovaná
-
Typ ostří: faseta
-
Výbrus: oboustranný
-
Mechanika: křehký
-
Chemie: břit ve vlhku koroduje, v kyselém černá — obojí zcela přirozeně a nezávadně
-
Fyzika: při ohřátí nad 150 °C se řezná část trvale ničí
-
Výroba: Japonsko SEKI
Je brutálně ostrý a stejně tak křehký.
Pád na stůl přežije — díky sendviči z pružného nerezu.
Sekání kostí a tvrdých věcí ale nesnese. Zazubí se na vás.
Opravit ho půjde.
Ale záruku ani vrácení peněz nečekejte.
V.
PŘÍBĚH
Jednoho dne mě požádal Ondřej Kopička — tehdy Winepunk, dnes Landcraft.
Prý ať mu poradím, kde koupit pořádnou kudlu do kuchyně.
Nevěděl, podle čeho vybírat.
Každej psal něco jinýho.
Byl z toho zmatenej.
A tak začala moje několikaletá rešerše nožů.
Za tu dobu jsem potkal skvělýho kováře Hloha.
Naučil se pracovat s výhní a křesadlem.
Utratil pár tisíc z rodinného rozpočtu navzdory chudým časům.
Vykoval svoje první japonský nože.
Zničil pár originálních japonských kudel.
Z jedné damaškové jsem nakonec ukoval kramle do stolu — protože prostě nešla kloudně nabrousit.
Dodnes na tom stole prodáváme na trzích.
Mezitím jsem v české krajině našel krásné přírodní brousky.
Několik z nich jsem zničil při učení.
Naučil se brousit japonské hoblíky kanna.
Zavařil japonskou axiální brusku broušením seker.
Vykoval japonské kladivo.
Oholil se břitvou Kamisori z bílé japonské oceli, co jsem si sám vykoval.
Naučil Ondřeje držet kladivo.
Udělal si vlastní Higonokami, který nosím na krku.
Naučil se poznávat oceli.
Vybavil naši kuchyni ručně kovanými noži.
Potkal báječné kuchaře.
Až jsem se ocitl v roce 2022 a mohl říct:
„Dobrej nůž je věda. Ale dnes už ho poznám.“
Jaký by měl být?
-
Z nejlepší uhlíkové oceli — ideálně japonská Bílá nebo Modrá.
-
Sendvičový, jako tradiční japonské profi náčiní. Vydrží věky.
-
S evropským tvarem — protože tady jíme jinak než v Asii.
-
Tenký a oboustranně broušený — protože čerstvou rybu tu v moři nechytíme.
-
Za rozumnou cenu kolem 2000 Kč — protože drahej damašek je jen paráda a špatně se brousí.
-
Snadno brousitelný — protože nůž je tak ostrej, jak ho umíte nabrousit.
-
Ideálně - made in Japan
A přesně takový nože jsem pro vás začal obstarávat.
A věřte, to není běžná agenda.
Protože — a znáte mě — v nožích cítím něco víc.
Cosi niterného a krásného.
Cosi spojeného s přežitím a uměním.
Cosi lidského i krutého.
Cosi banálně prostého i nepochopitelně složitého.
Cosi z darů Země, ukutého ohněm a lidským důvtipem.
Cosi thorovým kladivem v prométheovském ohni.
Cosi z kamene, dřeva, železa, ohně a rukou člověka.
Amen.
| Kategorie: | e_shop |
|---|
Buďte první, kdo napíše příspěvek k této položce.