je umeocet ocet? je zdravý?

Umeocet se prodává jako „švestkový ocet“, jenže po chemické stránce ocetem není. Neobsahuje kyselinu octovou, nevzniká octovým kvašením a až pětinu jeho hmotnosti tvoří sůl. Je to kyselá slaná tekutina, která zbude při výrobě japonských nakládaných plodů umeboshi. Podíváme se, co v ní je, proč je sůl v ní důvodem k opatrnosti, zda existují důkazy o jeho léčivosti a zda je pravda, že šlo o odpad pro chudinu.

Co je umeocet a jak vzniká

Japonsky se mu říká umezu nebo umesu. Základem je ume, plod stromu Prunus mume, který je blízce příbuzný meruňce a u nás se často nepřesně překládá jako japonská švestka. Plody se zasolí a zatíží kamenem. Sůl z nich osmózou vytáhne šťávu a ta se s ní smísí v kyselý slaný nálev. Plody se pak suší a vznikají umeboshi, nálev zůstává v nádobě jako umeocet. Při domácí výrobě se podle japonských receptů používá přibližně 10–20 % soli z hmotnosti plodů. Pokud se do nádoby přidá červená shiso (perilla), nálev získá výraznou červenou barvu.

Je umeocet opravdu ocet?

Ne. Japonské slovo zu (酢) označuje ocet i kyselou tekutinu obecně a do češtiny se přeložilo doslovně jako „ocet“. Rozdíly jsou zásadní:

  • Kyselina: ocet obsahuje kyselinu octovou. Umeocet ji neobsahuje, jeho kyselost pochází hlavně z kyseliny citronové z plodů.
  • Vznik: ocet vzniká dvojí fermentací, nejprve kvasinkami na alkohol a poté octovými bakteriemi na kyselinu octovou (více v článku Jak se vyrábí ocet). Umeocet vzniká vytažením šťávy solí, žádné octové kvašení při tom neprobíhá.
  • Sůl: ocet je v podstatě kyselina ve vodě s aromatickými látkami, umeocet je silný solný nálev. Rozbor, který zveřejnil Výzkumný ústav v prefektuře Fukui, uvádí u umeocetu pH 1,7–2,3, obsah soli kolem 16 % a kyseliny citronové 3,2–4,0 %.

Proč je sůl v umeocetu problém

Sůl sama o sobě není jed a sodík tělo potřebuje. Potíž je v množství. Světová zdravotnická organizace doporučuje dospělým nepřekračovat 5 g soli (2 g sodíku) denně. Vysoký příjem sodíku zvyšuje krevní tlak, a tím i riziko srdečně-cévních onemocnění a mrtvice. Většina lidí na světě přitom podle WHO přijme 9–12 g soli denně, tedy zhruba dvojnásobek.

Umeocet má soli hodně. Orientační výpočet při obsahu soli 16–20 % a hustotě kolem 1,1 g/ml:

  • 1 čajová lžička (5 ml) obsahuje asi 1 g soli.
  • 1 lžíce (15 ml) obsahuje asi 2,5–3,5 g soli, tedy polovinu až dvě třetiny doporučeného denního maxima.

Sůl přitom nepřichází jen z umeocetu. Ke každému jídlu s ním se přidává ještě sůl z pečiva, uzenin, sýrů a hotových potravin. Na tom nic nemění ani to, že jde o „přírodní“ produkt: podle WHO je za zdravotní dopad zodpovědný sodík, bez ohledu na to, odkud sůl pochází. Zvlášť opatrní by měli být lidé s vysokým tlakem nebo onemocněním ledvin, kterým doporučujeme případné zařazení do jídelníčku konzultovat s lékařem.

Proto je nejlepší chápat umeocet jako koření, nikoli jako nápoj nebo doplněk stravy: po kapkách místo soli, ne vedle ní.

Jak se umeocet používal v historii

Přesné datování je u domácích postupů obtížné, ale z japonských zdrojů se dá poskládat několik použití:

  • Konzervace a dochucování: sůl a kyseliny v nálevu omezují růst mikroorganismů. Umeboshi samotné se podle dostupných zdrojů cenily i jako vojenská zásoba a samurajové je využívali k boji proti únavě.
  • Základ omáčky iri-zake: tato omáčka z vařeného saké, sušené makrely (katsuobuši) a ume (umeboshi nebo nálevu) se v Japonsku používala už na konci období Muromači. Sójová omáčka byla do poloviny období Edo pro většinu lidí příliš drahá, takže iri-zake ji dlouho zastupovala.
  • Barvení a kosmetika: při zpracování barviva z cartamu (benibana, saflor), z něhož se vyráběla červená barva na látky a rtěnka, se do výluhu přidával „švestkový ocet“, aby byla červená sytější. Popisuje to databáze o benibaně univerzity v Jamagatě.
  • Kuchyně: dnes se používá do nálevů (typicky červený zázvor beni shoga), zálivek a při zpracování zeleniny a ryb, kde nahrazuje sůl i ocet.

Existují důkazy o léčivosti umeocetu?

Stručně: léčivý účinek samotného umeocetu nebyl u lidí prokázán. Nenašli jsme klinickou studii, která by testovala přímo nálev z výroby umeboshi. Existují jen nepřímé podklady:

  • Tradice: umeboshi a nálev se v Japonsku odedávna používaly jako lidový lék a při únavě. Tradice ale není důkaz účinnosti.
  • Laboratorní pokusy: fenolické látky získané z umeocetu v laboratoři brzdily růst některých střevních bakterií (studie v časopise Biological and Pharmaceutical Bulletin, 2018). Rozbor z prefektury Fukui také ukázal, že nezředěný nálev v misce potlačil bakterie způsobující zánět mléčné žlázy u skotu. Výsledky ze zkumavky se ale na lidský organismus přenést nedají. Samotná kyselost a vysoká koncentrace soli bakterie omezují, což je právě princip konzervace.
  • Fermentovaný nápoj z ume: randomizovaná dvojitě zaslepená studie z roku 2022 testovala fermentovaný „ocet“ z Prunus mume u dospělých s nevysvětlitelnou únavou. Únava se po osmi týdnech zlepšila ve skupině s nápojem i ve skupině s placebem, přínos nápoje placebo nepřekonal. Šlo o jiný produkt než o slaný nálev z umeboshi.

Absence důkazu neznamená, že umeocet škodí, pokud ho používáme jako koření. Neexistuje ale důvod ho pít nebo užívat jako lék, a to především kvůli obsahu soli.

Byl to odpad pro chudinu, co zbyl z výroby umeboshi?

Je to z poloviny pravda a z poloviny mýtus.

Co je pravda: umeocet je skutečně vedlejší produkt výroby umeboshi. Výzkumný ústav prefektury Wakayama, která je významnou oblastí výroby umeboshi, uvádí, že se nálev kvůli vysokému obsahu soli dlouho vyléval jako odpad či používal jako levná náhražka slané sojové omáčky pro chudší část obyvatel.

Umeocet a skutečný ocet: co si vybrat

Umeocet a ocet nejsou zaměnitelné. Pokud potřebujete kyselinu octovou a čistou kyselost, sáhněte po octu. Pokud chcete slanou kyselou ochucovací složku, je umeocet výborný, ale s ním ubírejte sůl v receptu. O tom, jak vznikají a čím se liší skutečné octy, jsme psali v článcích Ocet v dějinách a Co je to fermentace?.

Umeocet shrnutě

Umeocet je slaný citronově kyselý nálev z výroby umeboshi, nikoli ocet. Obsahuje zhruba 16–20 % soli, takže se hodí jako koření po kapkách, ne po lžících. Léčivé účinky samotného umeocetu u lidí nebyly prokázány. V historii měl své místo v omáčkách, při barvení i v kuchyni, a doklady o tom, že šlo o odpad pro chudinu, jsme nenašli.

Umeocet není ocet ani lék: je to koncentrovaná slanost a kyselost, která si zaslouží stejnou opatrnost jako sůl sama.

Odborné zdroje